Jedno z vrcholných operních děl Bohuslava Martinů uvádí Opernhaus Zürich. Představení je nastudováno ve francouzštině.
Martinů se Juliettou sám zabýval i literárně a její klavírní výtah uvedl zajímavou úvahou. „Lidem v Juliettě chybí paměť. Svět se zde jeví jenom v daném okamžiku, vystřídán příštím okamžikem, vše se tedy řítí do prázdna. Je to v zásadě psychologický problém a vpravdě velmi starý lidský problém: Co je Člověk, co jsem já, co jste vy, co je pravda?“ V centru opery však stojí Michel, který si jediný podržel schopnost uchovávat si vzpomínky, jednat a myslet podle svého přesvědčeni logicky. „Celá hra je zoufalým bojem opřít se o něco stabilního, o konkrétnost, o paměť, o vědomí, které je každým okamžikem podlamováno, převáděno do tragických situací, v nichž Michel bojuje o udržení své vlastní stability, o udržení svého zdravého rozumu. Podlehne-li, zůstane v tomto světě bez paměti, bez času navždy.“ Zhudebnění této látky podtrhlo však nečekaný nový rys: touha Michela po Juliettě, hledáni její ztracené písně, láska k dívce stále kamsi unikající, nevyzpytatelné v reakcích, svéhlavé – to vše tu náhle zaznělo s netušenou intenzitou výrazovou, jakou umí dát emocionálnímu kontextu právě jen hudba. Pro Bohuslava Martinů se staly motivy z této opery motivy životního hledání. Nikdy se již od ni v myšlenkách neodloučil. Když se svou ženou opouští Evropu a začíná novou, „americkou“ tvůrčí kapitolu, charakterizovanou především řadou symfonií, připomíná si znovu ozvěnu Julietty, jako by chtěl přivolat po vzoru Michela živou minulost. V roce 1947 se nad ní zamýšlí úvodem k jejímu klavírnímu výtahu. V roce 1953 dokončil svou nejslavnější symfonii – Fantaisies symphoniques, Symfonické fantazie; poznamenal tehdy: „Jedna z mých malých fantazií je ta, že jsem tu použil několikataktový citát z jiné skladby, ze své opery Julietta“
Jiří Mihule na bookletu k nahrávce Supraphonu
Bohuslav Martinů: Julietta, libreto skladatel podle hry Julietta aneb Snář Georgese Neveuxe 14. 2., 17. 2., 19. 2., 22. 2., 24. 2., 27. 2., 1. 3., 4. 3. 2015 Curych, Opernhaus
Hudební nastudování: Fabio Luisi Režie: Andreas Homoki Scéna a kostýmy: Christian Schmidt Světla: Franck Evin Sbormistr: Ernst Raffelsberger Dramaturge: Beate Breidenbach
Juliette: Annette Dasch Michel: Joseph Kaiser Malý Arab / Mladý námořník / Poslíček: Lin Shi Starý Arab / Dědeček Mládí / Starý námořník: Pavel Daniluk Prodavačka ptáků / 1. muž: Rebeca Olvera Prodavačka ryb / Věštkyně: Judith Kutasi Muž s přilbou / Prodavač vzpomínek / Slepý žebrák: Alex Lawrence
Foto archiv