Skladatelé

Korte Oldřich František

26.4.1926—11.9.2014

Životopisná data

F. O. Korte pokračoval po maturitě na gymnáziu (1945) v započatých studiích na Státní konzervatoři v Praze, přerušených v posledním roce války vězněním v Německu, a absolvoval je v kompoziční třídě Fr. Píchy (1949). Korte od mládí vystupoval pravidelně jako klavírista - hlavně jako interpret svých vlastních skladeb na domácích i zahraničních pódiích. Jako člen souboru Laterny Magiky působil od jeho založení v roce 1958, nejprve jako sólista, kdy v šedesátých létech absolvoval přes 3000 vystoupení ve čtyřech kontinentech světa, v sedmdesátých a osmdesátých letech byl dramaturgem. V létech 1972- 74 byl uměleckým vedoucím souboru Chorea Bohemica.

V oblasti publicistiky se uplatňoval od roku 1945, a to jako hudební kritik denního tisku, scénárista, autor televizních seriálů (Pout' za vnitřním poselstvím); psal pro rozhlas, vydavatelství Supraphon, do místních i zahraničních odborných časopisů, vydal knížku reportážních esejí o významných hudebních osobnostech 20. století Chodící legendy (1. vyd. Praha 1970, 2. vyd. 1991). Významná byla i jeho přednášková popularizační činnost. Kromě Laterny Magiky komponoval také pro některé další divadelní scény (Národní divadlo v Praze, Münchner Kammerspiele a Folkteatern Göteborg).

Jeho skladatelské dílo není sice počtem rozsáhlé, ale každá nová autorova skladba znamenala vždy pozoruhodný umělecký čin perfektního tvaru a dočkala se většinou významných provedení v podání prvořadých interpretů na domácích i zahraničních pódiích a na gramofonových nahrávkách. Sklada­tel nehledal výboje v samotné technice hudební řeči, přesto se však vyjadřoval výrazně vlastním, nekonvenčním jazykem. V zásadě směřoval k nadčasovému ideálu krystalicky čistého hudebního díla, jehož zákony jsou nadřazeny dobovým „-ismům" a zároveň se nepodřizují strnulým kompozičním předpisům.

Korteho tvůrčí styl byl v podstatě vyhraněn již v prvních závažných skladbách, počínaje orchestrální Symfoniettou, uvedenou v premiéře Českou filharmonií v roce 1949 (dir. V. Neumann), kterou skladatel s mimořádným ohlasem absolvoval pražskou konzervatoř a jejíž gramofonová nahrávka dostala ocenění o sedmnáct let později (pařížskou Revue des Disques). Sám znamenitý pianista, nejpřesvědčivěji se dokázal vyjádřit v Klavírní sonátě, kterou sám uvedl na koncertní pódium a do řady evropských i mimoevropských rozhlasových studií; skladba byla vyznamenána v roce 1956 na Busoniho skladatelské soutěži v Bolzanu, kde ji hrál Maurizio Pollini, a stala se pak jednou z nejčastěji hraných skladeb české poválečné tvorby v mezinárodním měřítku (mj. znamenitá nahrávka Ivana Moravce).

Z dalších skladeb patřilo k jeho nejhranějším skladbám romanticky rozmáchlé, tragicky zabarvené symfonické drama Příběh fléten, jehož se ujali mj. dirigenti takového jména jako K. Ančerl a L. von Matačič a které provedla opakovaně nejen Česká filharmonie a Orchestre de la Suisse Romane, ale celá řada dalších domácích i zahraničních orchestrů. Trobadorské zpěvy zrcadlily autorovo okouzlení gotikou a renezancí, Filosofické dialogy pro housle a klavír, premiérované v roce 1978 J. Sukem a J. Hálou, podtrhly nadčasové směřování jeho skladatelských výpovědí.

Úspěšné bylo i autorovo scénické dílo Piráti z Fortunie, celovečerní muzikál pro mládež, adaptující na půdorysu cyklicky prokomponované formy prvky beatu a popu. V audiovizuální kombinaci jevištní akce a kvadrofonního playbacku uvedl dílo v premiéře Theater an der Wien v roce 1975

Dílo

Orchestrální tvorba

Symfonietta pro velký orchestr (1945-47), ČHF, Panton,o SU 21'
Příběh fléten. Symfonické drama (1949-58), SHV, o SU 16'
Retrospektivy. Suita pro dechový orchestr, harfu a bicí nástroje (1971 ), ČRo 12'
Kouzelný cirkus. Variační suita pro velký symfonický a dechový orchestr ( 1 977), o SU , CD PA 14'
Canzona a Ritornel pro Musiku Bohemiku (1979), ČHF 6'
Zrcadlení. Šest proměn pro velký orchestr (1981- 84) 22'
Concerto grosso pro trubky, flétny, klavír a smyčce (1954- 85), o Panton, CD Panton 25' 

Komorní tvorba instrumentální a vokální

Pijákovy proměny. Klavírní variace (1944) 5'
Exkurze. Cyklus instruktivních skladeb pro klavír (1943-46), SHV, výběr VEB Edition Peters Leipzig, vydáno též slepeckým tiskem 14'
Momentky. Charakteristické klavírní variace (1946) 10'
Pět tanečních parodií pro klavír (1944-47) 6'
Chvála smrti. Cyklus miniatur pro flautolettu a metalofon (1948) 8'
Tří kánonické tance pro hoboj a cembalo (1944-54) 7'
Sonáta pro klavír (1951-53), SNKLHU, o SU, o Ariola Eurodisc München, o Nonesuch New York 15'
Trobadorské zpěvy pro sóla, sbor a instrumentální skupinu na původní texty z 12.-14. století (Petrarca, occitanská a staročeská lyrika, minnesang; česká verze v přebásnění Petra Kopty) (1965), ČHF, Panton, o SU 21'
Filosofické dialogy pro housle a klavír (1961-75), SU, CD Panton 16'
Dybl-Dabl-Rock pro sólový zpěv a bigband nebo combo (1977) 3'
Deset písní pro hradní zvonkohru (1980) 7'
Elíhú kontra Jób pro housle a klavír, 2. část z: Tři starozákonní fresky /další autoři P. Eben a V. Kalabis/ (1993) n Panton International , CD PA 6'

Jevištní tvorba

Orbis. Balet (1943)
Hudba k dramatu M. Gorkého "Poslední" (1965-66)
Hudba k Moliérově hře "Misanthrop" (1968)
Piráti z Fortunie. Muzikál pro mládež na libreto a texty M. Garguly a P. Novotného (1970-73), Dilia, Pero­-Verlag Wien, o Su

Jevištně-filmová hudba k celovečerním programům Laterny Magiky:

Kouzelný cirkus (1976-77)
Jednoho dne v Praze (1981-82)

Publicistická činnost 

Oldřich F. Korte: Chodící legendy, Praha - Panton 1970 (1.vyd.), 1991 (2.vyd.)
Oldřich F. Korte: Legenda svátečního přátelství, Praha - Lyra pragensis 1996

 

Literatura

Šeda, Jaroslav: O. F. Korte. Zamyšlení nad životem a dílem. Strojopis: Praha 1986, 40 s.

Inzerce