Skladatelé

Klein Gideon

6.12.1919—27.1.1945

Životopisná data

Gideon KIein se narodil v židovské rodině, která byla česky kulturně orientovaná. Projevoval již v dětství neobvyklé a všestranné hudební nadání; v 11 letech se stal žákem klavírní pedagožky prof. Růženy Kurzové a po gymnaziální maturitě (1938) vstoupil zároveň na mistrovskou školu pražské konzervatoře do klavírní třídy prof. Viléma Kurze a stal se posluchačem hudební vědy na pražské Karlově universitě. Postup historických událostí však začal brzdit jedinečný rozlet mladého umělce - mistrovskou školu stačil ještě Klein absolvovat za jediný rok, ale jeho universitní studia skončila uzavřením českých vysokých škol v listopadu 1939 a podobně nemohl ani pokračovat ve studiu skladby u prof. Aloise Háby.

Kleinova pianistická vystoupení, pokládaná jednomyslně za výraz jedinečného uměleckého talentu a projev jedné z nejvýraznějších osobností jeho hudebnické generace, se konala za stále obtížnějších okolností - pod pseudonymem a později už jen v uzavřené atmosféře bytových koncertů. Jeho skladatelská tvorba onoho období (z níž většina byla objevena až v roce 1990) je dokladem intenzivního hledání vlastního způsobu vyjádření včetně práce s mikrointervaly a s volnou tonalitou.

V prosinci 1941 byl Klein deportován do nově založeného ghetta v Terezíně, kde prožil téměř tři roky a stal se díky své houževnatosti, inteligenci, organizátorskému talentu a nepolevujícím nárokům na kvalitu umělecké práce, byť realizované v neuvěřitelně složitých podmínkách ghetta, jednou z vůdčích osobností terezínského uměleckého života. Na hudebním poli spolupracoval s K. Ančerlem, R. Schächterem, H. Krásou, V. Ullmannem, P. Haasem, K. Bermanem a dalšími. Kromě hudebních aktivit však Klein v táboře i učil mládež, přednášel a podílel se různými způsoby na společenském a duchovním dění ghetta.

V oné době vznikla i řada šťastnou náhodou dochovaných kompozic, které i když vycházejí z omezených provozovacích možností ghetta, neslevují nic z nejvyšších uměleckých nároků (především jeho klavírní sonáta, smyčcové trio, kvartetní a sborové kompozice). Koncem roku 1944 byl Klein převezen do Osvětimi a odtud do koncentračního tábora ve Fürstengrube ve slezské uhelné pánvi, kde přišel o život za dodnes neobjasněných okolností doslova na samém prahu svobody.

Dochované Kleinovy skladby jsou dokladem výrazně rozvinutého talentu (v době odchodu z Terezína nebylo skladateli ještě ani 25 let) hledajícího svou vlastní osobitou cestu, vyrůstajícího ze světa L. Janáčka, V. Nováka, A. Schönberga i z folklóru rodné Moravy a usilující o syntézu těchto prvků a podnětů. Díky svému silnému tvořivému nadání byl Klein schopen i v nelidských podmínkách internace rozvíjet svůj umělecký profil a vytvořil skladby, které jsou dodnes osobitým přínosem a nejsou přijímány jako pouhý důkaz zmařeného talentu oběti války, ale mají sílu výpovědi mladistvě svěžího a jedinečně strukturovaného uměleckého díla.

Dílo

Čtyři věty pro smyčcové kvarteto (1936-8), ČHF

Duo pro housle a violu ve 1/4 tónovém systému (1940), ČHF

Divertimento pro 8 dechových nástrojů (1940), ČHF

Tři písně pro vyšší hlas a klavír op. 1 /I. Vodotrysk - Joh. Klaj, II. Polovina života - Fr. Hölderlin, III. Soumrak shůry sesouvá se - J. W. Goethe, české překlady E. A. Saudek/ (1940), ČHF

Smyčcový kvartet op. 2 (1941), ČHF

Duo pro housle a violoncello (1941, nedokončeno), ČHF

Madrigal pro 2 soprány, alt, tenor a bas na slova Fr.Villona, čes. překlad O. Fischera (1942), ČHF 2\'

První hřích, mužský sbor na slova české lidové poezie (1942), ČHF 4\'

Fantazie a Fuga pro smyčcové kvarteto (1942-3),ČHF 8\'

Sonáta pro klavír (1943), Panton, 9\'

Madrigal pro 2 soprány, alt, tenor a bas na slova Fr. Hölderlina, čes. překlad E. A. Saudek (1943), ČHF 3\'

Trio pro housle, violu a violoncello (1944), ČHF 11\'

Partita (Trio pro housle, violu a violoncello v úpravě Vojtěcha Saudka pro smyčcový orchestr), ČHF

Literatura

Slavický, Milan: Torzo života a díla, Praha 1996

 

Inzerce