Skladatelé

Jirák Karel Boleslav

28.1.1891—30.1.1972

Životopisná data

Skladatel, dirigent a pedagog K. B. Jirák patřil k výrazným představitelům české moderní hudby mezi světovými válkami, po Druhé světové válce emigroval a žil ve Spojených státech amerických, kde pedagogicky působil na Musical College of Roosevelt University v Chicagu (1947 - 1969).

K. B. Jirák byl od počátku své činnosti značně mnohostrannou osobností. Po absolvování práv v roce 1913 se věnoval výhradně hudbě a organizování hudebního života. Byl nejen skladatelem, ale i význačným pedagogem (k jeho žákům na konzervatoři v Praze patřili Jaroslav Ježek, Iša Krejčí, Miloslav Kabeláč, Klement Slavický, František Bartoš, z mladších soukromých žáků Svatopluk Havelka a František Kovaříček), výrazně se uplatnil jako dirigent i sbormistr (krátce druhým dirigentem v České filharmonii a častý host domácích i zahraničních symfonických těles). Věnoval se i organizační práci (např. byl čelným funkcionářem Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu), významná byla i jeho publicistická činnost (uveřejnil na 1 000 hudebních recenzí a odborných článků v denících a časopisech). V letech 1930 až 1945 byl ředitelem hudebního vysílání Čs. rozhlasu.

I když mezi jeho učitely skladby byli krátce i Vítězslav Novák a Josef Bohuslav Foerster, K. B. Jirák prošel jen částečně soustavnou kompoziční výukou. \"Poměrně záhy byl řazen k představitelům hudebního modernismu; jeho vzorem (po rané tvorbě vycházející ze smetanovsko-fibichovské tradice) byl Otakar Ostrčil a Gustav Mahler. V instrumentaci pak i Richard Strauss. Ač některé Jirákovy skladby, komponované v průběhu války (I. smyčcový kvartet, Třináct prostých písní, Smyčcový sextet s altovým sólem aj.) připomínají Mahlerův vliv, jinými rysy naznačují i znalost Schönbergových předválečných partitur. K. B. Jirák přesto nadlouho nepřekročil pozdně romantické stylové východisko svého hudebního cítění, což potvrzují jeho další díla z poválečných let - jako například Tři zpěvy domova na Sovovy texty, Žalm XXIIl na slova Bible kralické pro smíšený sbor a orchestr, Předehra k Shakespearovské komedii, op. 22 a zejména jeho II. symfonie F dur op. 25. V klavírním cyklu Na rozhraní z roku 1923 se Jirák pokusil pod vlivem mezinárodního hudebního dění vyřešit svůj problém nové stylové orientace. K radikálnímu rozchodu s tradicí a s tím, co mu jako hudebníku bylo bytostně blízké, u něho ani tentokrát nedošlo. V nových dílech (Klavírní sonátě, Divertimentu pro housle, violu a violoncello, II. smyčcovém kvartetu, Dechovém kvintetu, v písňových cyklech Probuzení a Duha) se soustředil na formální koncíznost tektoniky a rovnováhu mezi senzuálními a reflexívními složkami svého skladatelského stylu. Při kompozici těchto děl si však uvědomoval bludný kruh, v němž se pohybovala hudební moderna dvacátých let a to byl i důvod, proč se Jirák na plných deset let skladatelsky odmlčel. Ke kompoziční práci se vrátil až svými novými rozsáhlými díly z konce 30. let: III. symfonie a Symfonické (původně Filharmonické) variace.

Ani po odchodu do Ameriky K. B. Jirák už neměnil svůj hudební styl. Ve své písňové tvorbě zůstal hlubokým a přesvědčivým lyrikem romantického ražení. Ačkoli pozdně romantické hudební cítění zůstalo i v novém prostředí trvalým rysem jeho tvorby, poučenost a dokonalá znalost novodobých hudebních směrů mu umožnila dopracovat se vlastního osobitého hudebního projevu. Ten sice není stylově výbojný, ale také není eklektický či výrazněji tradicionalistický. Jirákovo americké období reprezentují hlavně jeho V. a VI. symfonie, čtyři smyčcové kvartety, 2. klavírní sonáta, Rekviem a celá řada dalších instrumentálních, komorních, koncertantních i vokálních děl.

Jirákovo skladatelské dílo obsáhlo 94 opusů, autokriticky vyňatých z většího počtu děl. Kromě jedné opery zahrnuje 14 písňových cyklů, 11 sborových kompozic 6 symfonií, 9 orchestrálních a 11 vokálně orchestrálních děl, 6 skladeb koncertantních, 14 skladeb pro komorní ansámbly (tria, kvartety, kvintety, sextet i nonet), 12 děl klavírních, 21 skladeb pro sólové nástroje (event. s klavírním doprovodem) aj. Z jeho hudebně teoretických prací je nejrozšířenější Nauka o hudebních formách, jež se dočkala šesti revidovaných vydání u nás i v cizině.

Dílo

Pro sólový nástroj

Malá klavírní suita op. 12 (1916), HMUB Praha, CD PA 1997

Na rozhraní. Cyklus klavírních skladeb op. 24 (1924), ČHF, UE Wien, CD PA 1997

1. sonáta pro klavír op. 30 (1926), ČHF, UE Wien, CD PA 1997

Epigramy a epitafy pro klavír op. 35 (1929), ČHF 22\'

Tři poetické polky pro klavír op. 48 (1944), ČHF, Melantrich 9\'

Čtyři polková capriccia pro klavír op. 51 (1945), n SU 12\'

Dvanáct klavírních skladeb pro děti op. 62 (1949-1950), ČHF 11\'

2. sonáta pro klavír op. 64 (1950), ČHF, PA, CD PA 1997 17\'

Pět miniatur pro klavír op. 75 (1954-1955), N.Y. Independent Music Publ. 6\'

Pět malých preludií a fug pro varhany op. 77 (1957) 27\'

Suita pro varhany op. 86 (1958-1964) 16\'

Suita pro sólové housle op. 87 (1964) 17\'

Čtyři klavírní skladby pro pravou ruku op. 92 (1968-1969)

Passacaglia e fuga pro varhany op. 94 (1971), PA 7\'

Pro různé komorní sestavy

Sextet pro alt a smyčce op. 14 (1917), ČHF 47\'

Sonáta pro violoncello a klavír op. 15 (1918) 24\'

Sonáta pro housle a klavír op. 20 (1920) 25\' UE Wien

Sonáta pro violu a klavír op. 26 (1925) 17\'

Divertimento pro housle, violu a violoncello op. 28 (1925), ČHF 25\'

Smyčcový kvartet č. 2, op. 31 (1926-1927), ČHF 30\'

Sonáta pro flétnu a klavír op. 32 (1927), N. Simrock, Berlin 16\'

Kvintet pro flétnu, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot op. 34 (1928-1929), ČHF 18\'

Tři skladby pro housle a klavír op. 36 (1929), F.A. Urbánek 10\'

Nonet op. 45a (1943), ČHF 25\'

Kvintet pro dvoje housle, violu, violoncello a klavír op. 50 (1945), ČHF, PA 30\'

Sonatina pro housle a klavír op. 56 (1946) 18\'

Smuteční hudba, pro violu (lesní roh) a varhany (orchestr) op. 58 (1967) 5\'

Sonáta pro klarinet a klavír op. 59 (1957) 10\'

Smyčcový kvartet č. 4 op. 63 (1949), ČHF 16\'

Smyčcový kvartet č. 5 op. 67 (1951), ČHF 20\'

Introdukce a rondo pro lesní roh a klavír op. 68 (1951) ‚8\'

Tři skladby pro violoncello a klavír op. 71 (1952) 14\'

Sonáta pro lesní roh a klavír op. 72 (1952) 16\'

Sonáta pro hoboj a klavír op. 73 (1954), PA 15\'

Trio pro hoboj, klarinet a fagot op. 76 (1955-1956), ČHF 16\'

Smyčcový kvartet č. 6 op. 80 (1957-1958), ČHF 19\'

Smyčcový kvartet č. 7 op. 82 (1960), ČHF 24\'

Čtyři eseje pro housle a klavír op. 84 (1959-1962) 13\'

Trio pro housle, violoncello a klavír op. 89 (1966), ČHF, PA 19\'

Sonatina pro basklarinet a klavír op. 91 (1966-1967)

Orchestrální tvorba

Symfonie č. 1 c moll op. 10 (1915-1916), ČHF 53\'

Předehra k shakespearovské komedii pro orchestr op. 22 (1920-1921), UE Wien 18\'

Symfonie č. 2 F dur op. 25 (1921-1924), ČHF 52\'

Symfonie č. 4 op. 52 (1945), ČHF 30\'

Symfonické scherzo op. 65b (1950), ČHF

Serenáda pro malý orchestr op. 69 (1951 -1952), ČHF 20\'

Legenda pro orchestr op. 74 (1954), ČHF 10\'

Symfonie č. 6 op. 90 (1970), ČHF 33\'

Koncerty

Rapsodie pro housle s průvodem orchestru op. 44 (1942), ČHF 12\'

Koncert pro klavír s průvodem orchestru op. 55 (1946), ČHF 28‘

Concertino pro housle a malý orchestr op. 78 (1957), ČHF 17\'

Vokální tvorba

Lyrické intermezzo, cyklus písní pro vyšší hlas s průvodem orchestru na slova H. Heineho op. 4 (1913) 10\'

Hlasy přírody, č. 1 \"Vere novo\" z cyklu tří mužských sborů a cappella, op. 5 (1913-1914)

Tři mužské sbory a cappella op. 16 (1918-1919) 10\'

Tři zpěvy domova, pro střední hlas s průvodem orchestru op. 18 (1919), ČHF 12\'

Večer a duše, pět zpěvů pro střední hlas s průvodem orchestru na slova 0. Fischera op. 23 (1921 ) 20\' UE Wien

Probuzení, cyklus pěti písní pro vysoký hlas s klavírem nebo orchestrem na slova J. Wolkera op. 27 (1925) 20\'

Tři smíšené sbory a cappella na slova J. Wolkera op. 33 (1928) 18\'

Usmíření, pět písní pro střední hlas a klavír op. 38 (1935-1940), HMUB Praha 15\'

Rok, dvanáct písní na slova J. Seiferta s průvodem klaviru op. 42 (1941) 30\'

Milodějné kvítí, cyklus písní pro střední hlas na slova Zd. Spilky s průvodem klavíru op. 46 (1943), PA 9‘

Hlas nejsladší, cyklus písní pro střední hlas a orchestr op. 49 č. 1 (1942-1945), ČHF 10\'

Pět vlasteneckých zpěvů pro smíšený sbor a klavír op. 53 (1945) 15\'

Krásná zem, sedm mužských sborů a cappella op. 54 (1945-1946) 28\'

Písně samoty, cyklus písní pro střední hlas a klavír op. 57 (1945-1946) 15\'

Ty však jsi krásnější, pro vysoký hlas a klavir na slova D. Šajnera op. 61 (1947) 3\'

Kvetoucí Praha, píseň pro vyšší hlas a klavír na slova J. Seiferta op. 61a (1947) 3\'

Čekanka, píseň pro vyšší hlas a klavír na text B. Benešové op. 61b (1949) 3\'

Tři písně, pro střední hlas a klavír nebo orchestr op. 66 (1950), ČHF 6\'

Requiem (Missa pro defunctis) op. 70 (1950-1952) 58\'

Sedm českých národních písní z Čech, Moravy a Slezska s doprovodem klavíru op. 79 (1957) 15\'

Devět českých národních písní z Čech, Moravy a Slezska s doprovodem klavíru op. 81 (1959) 19\'

Studny domova, cyklus šesti písní s doprovodem klavíru op. 83 (č. 1 1954, č. 2-6 1960) 17\'

Poutníkovy písně, tři písně pro hlas a klavír na slova Roberta Frosta op. 85 (1962-1963) 10\'

Jaro, cyklus písní na slova J. Seiferta op. 88 (1965) 10\'

In memoriam. Tři smíšené sbory a cappella op. 93 (1971) 12\'

Literatura

Očadlík, Mirko: K. B. Jirák. Osobnost a dílo, vyd. Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1941 (ed. Profily českých hudebníků, sv. 1)

Kuna, Milan: Exulantem proti své vůli. Život a dílo K.B.Jiráka, Editio Bärenreiter Praha 2003

 

Inzerce