Skladatelé

Havelka Svatopluk

2.5.1925—24.2.2009

Životopisná data

Svatopluk Havelka již jako student gymnázia ve Valašském Meziříčí, kde prožil s rodiči období protektorátu, spoluzaložil studentský divadelní kroužek, pro nějž napsal své první scénické hudby. Skladbu studoval soukromě u K.B.Jiráka (1945-47), přičemž současně studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu (Josef Hutter a Antonín Sychra) a hudební výchovu (Antonín Sychra a Bohumil Liebich). Po ukončení studií (1949) byl zaměstnán v Československém rozhlase Ostrava jako programový redaktor v oblasti folkloristiky a hudební režisér (1949-1951). Současně se zajímal se o lidovou hudbu Valašska a Slezska a založil soubor Nový tanec (NoTa). Poté působil v rámci vojenské prezenční služby jako hráč na cimbál a skladatel v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, kde intenzivně spolupracoval s jeho tehdejším uměleckým vedoucím Radimem Drejslem. Od roku 1954 působil jako skladatel z povolání. V únoru 1990 byl jmenován profesorem skladby na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze (zde působil do roku 2002).

Za svou I. symfonii obdržel stříbrnou medaili na Světovém festivalu mládeže a studentstva Moskva 1957. Za kantátu „Chvála světla" dostal Státní cenu (1961) i Cenu Svazu čs. skladatelů (1964). Jeho častá spolupráce s filmem (celkově přes 150 celovečerních a krátkých filmů) se promítla i do několika významných ocenění za hudbu k filmům režiséra Vojtěcha Jasného „Až přijde kocour"(1963) a „Všichni dobří rodáci" (1968) a k zfilmované pohádce „Princ a večernice" (Cena ministra kultury, 1981).
Stylově je Svatopluk Havelka zpočátku pevně zakotven v nejlepších tradicích české komorní a symfonické hudby, přičemž přirozeně vychází z některých rysů moravské lidové nápěvnosti a tanečnosti. Ve své 1. symfonii B dur (1956) se pak v něm už zřetelně ohlašuje jeden z nejlepších představitelů českého programního symfonismu 20. století. Každá jeho další skladba znamená cílevědomou snahu o netradiční řešení kompozičního záměru bez toho, že by se autor radikálněji přiklonil k tehdy převratným metodám západoevropské Nové hudby. Od počátku 60. let sice využívá některé z jejích podnětů (např. tzv. malá aleatorika, hudba témbrů, modernizace harmonické složky), ale v celkové výstavbě jednotlivých děl zůstává na tradiční půdě evolučního a tematického hudebního myšlení. V posledních desetiletích života vyhledával spíše duchovní, intimně motivované inspirace, jimž dokázal vždy najít adekvátní, jedinečně řešenou formu.

Dílo

Orchestrální a vokálně orchestrální skladby

Noční hudba pro orchestr (1944), rkp 20´
Suita pro malý orchestr (1947), rkp 16´
Symfonie č. 1 pro velký orchestr (1956), n SHV, Editio Supraphon 42´
Chvála světla. Kantáta pro soprán, alt, bas, smíšený sbor a velký orchestr na verše ze sbírky „Sonáta horizontálního života\" S.K.Neumanna (1959), n Pa, o Su 50´
Heptameron. Poéma o přírodě a lásce pro soprán, alt, tenor,bas a recitátora a orchestr (1964), n Pa, o Su 45´
Pěna. Symfonická báseň ke stejnojmenné básni Hanse Magnuse Enzensbergra (1965), n ČHF, o Su, Pa 12´
Ernesto Che Guevara.Symfonický obraz (1969), n ČHF, Pa, o Pa 14´
Pyrrhos. Symfonie - balet (1970), n Su
Hommage a Hieronymus Bosch. Symfonická fantazie pro orchestr (1974), n Pa, o Pa
Dětská suita pro orchestr /z hudby k filmu „Honzíkova cesta\"/ (1982), n ČHF 23´
Poggii Florentini ad Leonardum Aretinum epistola de M. Hieronymi de Praga /List Poggia Braccioliniho Leonardu Brunimu z Arezza o odsouzení Mistra Jeronýma z Prahy/. Oratorium pro sóla, dětský, smíšený a madrigalový sbor, varhany a velký orchestr (1984), o CD Pa 68´
Profeteia. Skladba pro dětský sbor, orchestr a varhany (ad lib.) na biblické texty (1988), n ČHF, CD Pa 20´
Znamení časů pro symfonický orchestr /ke stému výročí vzniku orchestru ČF/ (1996) 27´
Taneční symfonieta pro komorní orchestr (věnováno orchestru Berg) (2001), CD Sv. Havelka - Výbor z díla 2005 25´

Komorní a písňová tvorba

Růže ran. Písně pro střední hlas a klavír (též orchestr) na texty barokních básníků (1944), n ČHF, o Pa 8´
Nonet (1976), n Editio Supraphon, o Su, CD Český rozhlas 20´
Percussionata pro čtyři hráče na bicí nástroje (1978), Editio Supraphon, o CD Su 21´
Tichá radost pro sólovou violu (1985), n ČHF 18´
Disegno pro sólovou flétnu (1986), n HIS 14´
Pocta Fra Angelicovi pro kytaru (1987), o Pa 11´
Soliloquia animae ad Deum /Rozhovory duše s Bohem/, pro klarinet a klavír (1991), n HIS, CD Pa 27´
Skrytá mana a bílý kamének, pro dva hráče na bicí nástroje (1992) CD Pa 13´
Parénéze. Pět písní na řecké texty biblických epištol pro soprán, klavír a dva hráče na bicí (1993), CD Pa 26´
„...se zvučnými činely\", pro bicí nástroje (1994) CD Pa 17´
Agapé je láska, na český biblický text 1. listu apoštola Pavla Korintským pro soprán, housle, violu, violoncello a klavír (1998) 13´
Hymnos. Komorní kantáta pro baryton, klarinet a vibrafon na řecký text apoštola Pavla Filipským (1999) 11´
312 Azusa Street L.A., pro bicí nástroje (2003), CD \"Maska červené smrti\" - 2HP Production / Arta Records 2010

Filmová a scénická hudba

Havelka napsal hudbu k asi 70 celovečerním a 150 krátkým filmům; mezi nejvýznamnější patří:

Honzíkova cesta (1956), Zářijové noci (1957), Přežil jsem svou smrt (1960), Až přijde kocour (1963), Kdo chce zabít Jessii (1966), Všichni dobří rodáci (1968), Ucho (1969), Pane, vy jste vdova (1970), Případ mrtvého muže (1974), Princ a Večernice (1978), Božská Ema (1979).

Hudby k divadelním inscenacím: Vivisekce (Laterna magika), Tvrdohlavá žena, Romeo a Julie (Divadlo na Vinohradech).

 

Inzerce