Skladatelé

Flosman Oldřich

5.4.1925—12.10.1998

Životopisná data

Skladatel Oldřich Flosman studoval na pražské konzervatoři u Karla Janečka (1944-1946) a na Hudební fakultě AMU u Pavla Bořkovce (1946-1950). Jako student zažil léta okupace i radostného ovzduší života v osvobozeném Československu a byl pak bezprostředním účastníkem poválečného dění, které vedlo ke komunistickému puči v roce 1948. Výrazem Flosmanovy výrazně levicové společenské angažovanosti byla i jeho činnost v souborech písní a tanců. Jako člen Lidového souboru konzervatoře a potom Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého aranžoval stovky lidových, vojenských, estrádních a budovatelských písní. To silně ovlivnilo charakter jeho tvorby i v pozdějších létech. V roce 1960 převzal sám vedení Armádního uměleckého souboru a vnesl do jeho práce četné nové koncepční prvky, zejména orientaci na zvýšení dramaturgické a interpretační náročnosti a angažovanosti v práci všech složek souboru.

Od roku 1962 se Oldřich Flosman věnoval převážně kompozici, vedle toho byl však aktivně zapojen do činnosti Čs. umělecké agentury Pragokoncert, od roku 1977 převzal funkci ředitele Ochranného svazu autorského a současně vykonával řadu funkcí v tehdejším okleštěném Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.

Flosmanův skladatelský styl se od počátku padesátých let vyvíjel ze základů, které položili oba jeho učitelé. Ti ukáznili jeho talent a vtiskli jeho kompoziční práci řád, aniž by zbytečně omezili temperamentní bezprostřednost skladatelovy jinak velmi spontánní povahy. Tvůrčí, až stranická disciplína se tak stala příznačným rysem Flosmanovy umělecké osobnosti, jak o tom svědčí například už taneční obraz Partyzánka z roku 1960, nebo později díla vnitřně tak přísně organizovaná, jakými jsou Fugy pro klavír z roku 1967, Fugy pro smyčce z roku 1970, koncertantní skladba Michelan­gelův kámen pro violu a orchestr z roku 1976 a zejména pak Symtonie-koncert pro klavír a orchestr z roku 1979. Před pouhým vnějším přejímáním některých výrazových prostředků chránila Flosmana již v jeho prvém tvůrčím období orientace k českému folklóru. Celá řada Flosmanových skladeb z tohoto období (Větrné scherzo pro flétnu a harfu, Jesenická suita pro violu a klavír, orchestrální tance Vrtěná, Vrták, Valčík atd.) ukazuje, že stylizovaná melodika a rytmika Flosmanových kompozic rostla z původních folklórních podnětů. Po roce 1956 směřovala jeho tvorba k větší obsahové a výrazové závažnosti: jde nejen o díla s konkrétní aktuální společenskou tematikou (protiválečná kantáta Tři zastavení, kresbami dětí z koncetračního tábora inspirovaná klavírní sonáta Motýli zde nežijí - 1961 ), ale i o díla obecnějších obsahových poloh (I. smyčcový kvartet - 1956, sonáta Sen o houslích - 1962, I. symfonie - 1964 atd.). Zpočátku dost patrné vlivy sovětských skladatelských vzorů D. Šostakoviče a S. Prokofjeva postupně v těchto skladbách ustupovaly před krystalizujícím osobitým stylem; výrazná, často v půltónových "obalech" kolem základního tónu oscilující témata, charakterizují skladatelův vyzrálý styl..

Mezi Flosmanova nejzralejší díla patří II. koncert pro housle a orchestr, věnovaný belgickému houslistovi André Gertlerovi, jenž ho v roce 1973 premiéroval na Pražském jaru, zmíněný už Michelangelův kámen, psaný pro vynikajícího českého violistu Lubomíra Malého, a Symfonie - koncert pro klavír a orchestr, který v Praze poprvé uvedl americký pianista Leonard Hokanson. Zejména od počátku sedmdesátých let se dočkala Flosmanova tvorba častého provádění, autor patřil k prominentním skladatelům tehdejšího neblaze proslulého normalizačního režimu. Jeho tvorba zaujala hloubkou své emocionální i myšlenkové výpovědi některé přední interprety, kteří provedli tři z Flosmanových koncertantních skladeb (pro housle, pro violu a pro klavír) na festivalu Pražské jaro. Oficiálním projevem uznání angažovaných kvalit Flosmanova díla bylo udělení Státní ceny Klementa Gottwalda (1974), vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1975) a čestného titulu zasloužilý umělec (1979).

Dílo

Orchestrální hudba

Kubánská předehra (1962), ČHF 9'

1. symfonie (1964), ČHF, o SU 28'

Tři studie pro smyčce a klavlr (1965). PA 13'

Koncertantní hudba pro dechový kvintet a komorní orchestr (1965), PA, o PA 25'

Fugy pro smyčce (1970), PA, o PA 18'

Ohně na horách. Symfonická předehra (1 973), ČHF, o PA 9'

Předehra pro dechové násiroje (1974), ČHF, o SU 10'

II. symfonie (1974), SU, o SU 26'

Venkovská partita pro komorn( orchestr (1976), PA, o PA 15'

Symfonická fuga pro orchestr (1977), ČHF 13'

Filharmonické variace (1980), ČHF 10'

Cesta. Předehra pro velký orchestr (1984) 13'

III. symfonie (1984) 24'

Koncertantní díla

Koncertino pro fagot a orchestr (1956), ČHF 18'

I. koncert pro housle a orchestr (1958), PA 30'

Sonáta pro soprán a smyčce (1967), ČHF, o PA 12'

Koncert pro flétnu a orchestr (1969), ČHF, o SU 21'

Koncert pro lesní roh a orchestr (1970), PA, o PA 18'

II. koncert pro housle a orchestr (1972), SU, o SU 27'

Michelangelův kámen, pro violu a orchestr (1976), PA, o PA 12'

Rapsodie pro violoncello a orchestr (1977), ČHF, o SU 14'

Koncertino pro kytaru a smyčce (1979), ČHF, o SU, PA 12'

Symfonie-koncert pro klavír a orchestr (1979), PA, o PA 24'

Symfonické hry pro basklarinet, klavír a orchestr (1983), ČHF 24'

Zásnubní tance Karla IV. pro klavir a komorní orchestr (1984), ČHF 15'

Komorní díla

Zbojnická sonatina pro klarinet a klavir (1952), SNKLHU 13'

Jesenická suita pro violu a klavír (1956), SNKLHU 13'

I. smyčcový kvartet (1956), SU 17'

Tance pro harfu a smyčcový kvartet nebo orchestr ( 1961 ), PA 13,

Sen o houslích, pro housle a klavír (1962), SHV, o SU 10'

Romance a Větrné scherzo pro flétnu a harfu (1962), PA 9'

II. dechový kvintet (1962), ČHF, o PA 15'

II. smyčcový kvartet (1963), ~HF 23'

III. smyčcový kvartet (1966), PA 14'

Čtyři fugy pro klavír (1967), ČHF, o PA 15'

II. nonet, pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh housle, violu, violoncello a kontrabas (1967), ČHF 17'

Sonáta pro dechový kvintet a klavír (1970), SU, o SU 17'

Komorni hudba pro fléinu, hoboj, housle, violu a violoncello (1971), ČHF, o PA 15'

Sonáta pro housle, violoncello a klavír (1971), PA, o PA 15'

Sonatina pro flétnu a klavír (1979), ČHF 12'

Hudba pro kontrabas a smyčcový kvartet (1980) 13'

Vodní hry pro varhany (1981 ), PA, o PA 10'

Serenáda pro žest'ový kvintet (1981 ), o SU 13'

Hudba pro flétnu; pro altovou flétnu a klavír nebo kytaru (1984) 10·

Vokální hudba

Tři zastavení. Kantáta pro sóla, dětský a smíšený sbor a orchestr na text Ericha Sojky (1960), ČHF 20'

Pět madrigalů pro smíšený sbor a cappella (1965), CHF, o PA 13'

Milostné variace pro baryton a klavír (1966)

Vojvoda Sámo. Kantáta pro sóta, sbor a orchestr na text Alexandra Pludka (1970), o SU 18' Vteřiny vítězství. Kantáta pro mužský sbor a komorní soubor na text Josefa Štěpána (1972), ČHF 8'

Dopisy Tobě. Čtyři písně na texty Marie Mauerové pro soprán, flétnu a klavír (1973), ČHF, o PA 14'

Maškary pro zpěv, komorní soubor (nebo trubku a klavír) na text lidové poezie (1973) 8'

Jevištní díla

Pierrot a Kolombina. Baletní jednoaktovka (1957), DILIA

Partyzánka. Taneční scéna (1959)

Zkrocení zlé ženy. Celovečerní balet (1960), DILIA

Osolená pohádka. Celovečerní balet na motivy B. Němcové, libreto Ivo Havlů (1982)

Inzerce