Skladatelé

Fišer Luboš

30.9.1935—22.6.1999

Životopisná data

Studoval na Pražské konzervatoři (1952-1956) a Akademii múzických umění v Praze (prof. Emil Hlobil). Studium skladby absolvoval v roce 1960 operní jednoaktovkou Lancelot, která se brzy stala trvalou součástí repertoáru mnoha divadel. Už tehdy se rodilo jeho charakteristicky úsporné a lapidární hudební vyjadřování, založené na melodicky nosné myšlence, rozvíjené v co nejexpresívnějších hudebních blocích. V roce 1955 dosáhl významného domácího skladatelského úspěchu 2. cenou za první klavírní sonátu ve Velké jubilejní soutěži. Po setkání s tzv. Novou hudbou na začátku 60. let jeho styl rychle krystalizuje a jeho dílům se dostává i mezinárodního ohlasu. Klíčovými skladbami z poloviny 60. let jsou orchestrální kompozice Patnáct listů podle Dürerovi Apokalypsy (1. místo v mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v Paříži) a sborové Caprichos, inspirované stejnojmenným cyklem obrazů Francisca de Goya. V těchto skladbách je nejlépe patrný vliv tehdejšího vývoje Nové hudby ve světovém měřítku (zejména jde o vliv avantgardních děl představitelů tzv. polské školy), kdy se dostávají do popředí skladatelova zájmu sóničnost a aleatorně uvolněný metro-rytmický průběh hudebního dění. Luboš Fišer dokázal v těchto i dalších skladbách ze 60. let přesvědčivě využít možností nových technik a stylových podnětů Nové hudby k vybudování vlastního, velmi osobitého hudebního vyjadřování. Přesto, že jeho skladatelská metoda akcentuje sónickou složku, páteří jeho děl zůstává nosné, většinou až lapidární melodické téma, jeho opakování a harmonicko-melodické transformace. Od začátku 70. let se Fišer vrací k tradičnímu notovému záznamu svých představ a jeho styl vyzrává do výrazově velmi sevřené, místy až monumentální zkratky, takže skladatel dosahuje až sochařské výrazové plasticity. Na časově malé ploše Fišer vrší celý řetězec tempových, agogických, dynamických a dalších kontrastů, což - podobně jako u jeho slavného ruského předchůdce Skrjabina - autora zákonitě přivedlo k vytvoření celé série jednovětých, obsahově si velmi blízkých, stručných klavírních sonát.

Za inspirativní zdroje Fišerovi slouží dávné kulturní památky minulosti, jako jsou sumerské či chetitské texty (Nářek nad zkázou města Ur, Istanu), dále středověká rytířská kultura (Písně pro slepého krále Jana Lucemburského), období renezance (Róže, Per Vittoria Colonna), výrazná výtvarná díla minulosti (Dürer, Goya), velcí myslitelé (Galileo, Einstein). Tyto exkurzy do minulosti chápe přirozeně ve vztahu k sobě a své době, pohled zpět pro něj není únikem, nýbrž konfrontací se stále aktuálními životními otázkami. Jeho skladby vyznívají často oslavně, ale i varovně. V tom je aktuálnost Fišerovy hudby a současně i její velká působivost. Není náhoda, že řada jeho děl měla premiéru na významných koncertních pódiích, mnohdy i v zahraničí (Salcburk: Serenády pro Salcburk, Písně pro slepého krále Jana Lucemburského; Mnichov: některá komorní díla, např. Istanu; New York: Report ad.).

V 90. letech se stal členem skupiny čtyř skladatelů Quattro (spolu s ním ještě Sylvie Bodorová, Otmar Mácha a Zdeněk Lukáš). Reagoval na změněné podmínky hudebního života proklamací hudby jako „ekologie duše sui generis\" a díly, která se přes svoji umírněnou modernost a výrazovou oproštěnost snaží o kontakt s širším okruhem posluchačů.

Svébytnou kapitolou je Fišerova filmová a televizní tvorba. Od 60. let napsal přes 300 partitur, některé dosáhly mezinárodního ocenění - za hudbu k filmům Bludiště moci a Zlatí úhoři získal ceny Premio d\'Italia (1969) a Prix d\'Italia (1979), v národní filmové soutěži o Českého lva získal ocenění v roce 1995 (Golet v údolí) a 1996 (Král Ubu). Za operu Věčný Faust získal 1. cenu na Mezinárodní soutěži televizních oper v Salcburku („Fernsehpreis der Stadt Salzburg\", 1986).

Dílo

Orchestrální skladby

Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy (1965) EdS, o Su, ČRo, 9´ 
Double pro orchestr (1969) Pa, Schott, o CD Pa, 9´
Report pro dechový symfonický orchestr (1971) Edition Peters, 8´
Lament pro komorní orchestr (1971) ČHF, 7´
Labyrinth, skladba pro orchestr (1977) EdB, 9´
Serenády pro Salzburg pro komorní orchestr (1979) HIS, 17´
Meridián, skladba pro orchestr (1980) ČHF, ČRo, 10´
Sonáta pro orchestr (1998) ČRo, 10´

Koncertantní skladby

Komorní koncert pro klavír a orchestr (pův. verze pro dechový orch. 1964, 1970) EdB, ČRo 9´
Concerto per Galileo Galilei pro smyčce (1974) ČHF, ČRo 8´
Albert Einstein - portrét pro varhany a orchestr (1979) 10´
Komorní koncert pro klavír a orchestr (pův. verze pro dechový orch. 1964, 1970) EdB, ČRo 9´
Concerto per Galileo Galilei pro smyčce (1974) ČHF, ČRo  8´
Albert Einstein - portrét pro varhany a orchestr (1979) 10´
Koncert pro klavír a orchestr (1979) HIS, o Pa 15´
Romance pro housle a orchestr (1980) CHF, o Pa 6´30´´
Koncert pro dva klavíry a orchestr (1983) o Su 17´
Sonáta pro Leonarda pro kytaru sólo a smyčcový orchestr (1994) CD Su 7´
Pastorale per Giuseppe Tartini pro kytaru sólo a smyčcový orchestr (1995) CD Su 10´
Koncert pro housle a orchestr (1998)
Koncert pro klavír a orchestr (1979) HIS, o Pa 15´
Romance pro housle a orchestr (1980) CHF, o Pa 6´30´´
Koncert pro dva klavíry a orchestr (1983) o Su 17´
Sonáta pro Leonarda, pro kytaru sólo a smyčcový orchestr (1994) CD Su 7´
Pastorale per Giuseppe Tartini, pro kytaru sólo a smyčcový orchestr (1995) CD Su 10´
Koncert pro housle a orchestr (1998)

Komorní skladby

„Ruce\" - sonáta pro housle a klavír (1961) EdB, o Su, CD RKM, ČRo 12´
Crux, skladba pro housle sólo, tympány a zvony (1970) Pa, Schott, o CD Pa 7´
Sonáta pro violoncello a klavír (1975) EdB, ČRo 7´
Variace na neznámé téma pro smyčcový kvartet (1976) CHF 7´
Trio pro housle, violoncello a klavír (1978) HIS 10´
Sonáta pro dvě violoncella a klavír (1979) HIS, o Pa, ČRo 8´
Testis pro smyčcové kvarteto (1979) HIS 10´
Romance pro housle a klavír (1980) HIS 6´
Smyčcový kvartet (1983-4) HIS, o CD Arco Diva, CD Radioservis, ČRo 10´
Impromptu pro klarinet a klavír (1986) ČHF, ČRo 9´
Hommage a Edgar Allan Poe pro flétnu a 4 hráče na bicí (z podnětu povídky Maska červené smrti) (1989), CD ARTA Records 2007 13\'
Sonáta pro violu a smyčcové kvarteto (1991) ČRo 10´
Dialog pro trubku a varhany (1996) Ed BIM 8´

Skladby pro sólové nástroje

I. sonáta pro klavír (1955) EdS, o Su 12´
III. sonáta pro klavír (1960) Pa, Schott, o Pa, ČRo 13´
Reliéf pro varhany (1964) ČHF, o Pa 4´
IV. sonáta pro klavír (1962-4) Pa, o Pa, ČRo 9´
V. sonáta pro klavír (1974) EdB, ČRo 8´
VI. sonáta pro klavír „Fras\" (1978) EdB, ČRo 7´
Sonáta pro sólové housle (1981) ČHF, CD Multisonic, ČRo 9´
Sonáta pro sólové violoncello (1986) ČHF, o Pa 10´
VII. sonáta pro klavír (1987) EdB, ČRo 10´
Sny a valčíky pro klavír (1993) EdB 5´
VIII. sonáta pro klavír (1996) o CD Arco Diva 7´

Vokálně instrumentální tvorba

Requiem pro soprán, baryton, dva smíšené sbory a orchestr (1968) EdS, ČRo 20´
Vánoční koledy pro sóla, smíšený sbor a orchestr (1969) CHF, o Pa, ČRo 35´
Nářek nad zkázou města Ur pro soprán a baryton sólo, tři recitátory, dětský, smíšený a recitační sbor, tympány a zvony (1970) o CD Pa 10´
Ave imperator, morituri te salutant pro mužský sbor, violoncello sólo, čtyři trombóny a bicí (1977), o Pa 12´
Per Vittoria Colonna pro ženský sbor a violoncello sólo na slova Michelangela Buonarroti (1979), o Pa 10´
Znamení pro sóla, sbor a orchestr na slova Otakara Březiny (1981-2) 15´
Sonáta pro klavír, smíšený sbor a orchestr (1981) o CD Pa, ČRo 17´
Sbohem, lásko pro soprán, klavír a smyčcové kvarteto (1988) CD Arco Diva 12´

Písňová a sborová tvorba

Caprichos pro komorní a smíšený sbor (1966) EdS, o Su 10´
Písně pro slepého krále Jana Lucemburského pro smíšený sbor (1975) ČHF, o Pa, ČRo 7´
Róže pro smíšený sbor (1977) ČRo 5´
Má lásko. Fragmenty pro tenor a klavír na slova Vladimíra Šefla (1980) HIS, ČRo 7´
Fašank pro dětský sbor a klavír na texty moravské lidové poezie (1982) ČHF, o CD Pa, ČRo 7´
Zapomenuté písně pro mezzosoprán, altovou flétnu, violu a klavír na texty lidové poezie Romů (1985) ČHF, o Pa 9´
Oh cara, addio. Árie pro soprán a smyčcové kvarteto (1987) 8´

Melodramatická tvorba

Istanu pro recitátora, altovou flétnu a čtyři hráče na bicí na texty starověkých Chetitů (1980) ČRo, CD Pa 10´
Oslovení hudby pro recitátora, smyčcové kvarteto a klavír na slova Jiřího Pilky (1982) ČRo 16´

Operní tvorba

Lancelot. Komorní opera na text Evy Bezděkové (1959-60) DILIA, ČRo 60´
Věčný Faust. Televizní opera na text E. Bezděkové a J. Jireše (1983-5) ČT 50´

Filmová hudba

Bludiště noci, režie Peter Weigl, Premio d\'Italia 1969
Valérie a týden divů, režie Jaromil Jireš, 1970
Zlatí úhoři, režie Karel Kachyňa, Prix d\'Italia 1980
Golet v údolí, režie Zeno Dostál, Český lev 1995
Král Ubu, režie F. A. Brabec, Český lev 1996

Literatura

- Jarmila Enksová: Klavírní tvorba Luboše Fišera, dipl. práce na Katedře hudební výchovy, UPOL, Olomouc 2003
- Martina Bartošová: Tvůrčí vývoj Luboše Fišera 1960 - 1980, dipl. práce na Ústavu hudební vědy FFUK v Praze, 2005
- Jaroslav Endršt: Luboš Fišer - závěrečné tvůrčí období, dipl. práce na Ústavu hudební vědy FFUK v Praze, 2008
- Jonáš Hájek: Pozůstalost Luboše Fišera, diplomová práce na Ústavu hudební vědy FFUK v Praze, 2010

Inzerce