Skladatelé

Dobiáš Václav

22.9.1909—22.5.1978

Externí odkaz

Životopisná data

Václav Dobiáš pocházel z lidového muzikantského prostředí severočeské vesnice (otec byl basistou místní kapely, hudebníky byli i strýcové). Od deseti let byl žákem houslového virtuosa Josefa Muziky a již tehdy začal účinkovat v místní kapele, pro niž také napsal své první skladby. V komponování pokračoval i během studia na učitelském ústavu v Jičíně (1924-28), za učitelského působení v podkarpatském Mukačevu (1928-29) a v době prezenční vojenské služby v Josefově (1929-30), kde řídil vojenský sbor. Ve skladbě se vzdělával nejprve soukromě u Josefa Bohuslava Foerstera (1930-31), pak u Vítězslava Nováka na mistrovské škole pražské konzervatoře (1937-39). U Aloise Háby se seznámil s mikrointervalovou kompozicí a stal se členem výboru skladatelského sdružení Přítomnost (1940 - 48). V poválečných letech Václav Dobiáš ve své tvorbě směřoval v duchu tehdejší oficiální hudební estetiky k větší posluchačské přístupnosti svých skladeb. Stal se vedoucím hudebního odboru ministerstva informací, a postupně zastával různé vedoucí funkce ve skladatelských organizacích až po funkci předsedy Svazu československých skladatelů (1953 - 63). V roce 1958 se stal členem ústředního výboru Komunistické strany Československa, v roce 1960 se stal poslancem Národního shromáždění a členem prezidia Výboru socialistické kultury. Od roku 1950 byl zároveň profesorem skladby na hudební fakultě AMU v Praze, kde vyučoval až do konce života a velmi tak přispěl k formování mnoha českých skladatelů - k jeho žákům patřili Josef Ceremuga, Václav Felix, Jiří Dvořáček, Ivan Řezáč, Miroslav Raichl, Zdeněk Zahradník, Eduard Dřízga, Jaroslav Rybář, Ivan Kurz, Václav Riedlbauch, František Koníček, Jaroslav Smolka, Jaroslav Kasan, Jiří Stivín a Bohuslav Ondráček. 
V roce 1968 pod nátlakem představitelů reformního komunismu rezignoval na členství ve Svazu československých skladatelů a v létě následujícího roku byl stižen infarktem. V létech 1970 - 1978 byl předsedou výboru festivalu Pražské jaro.
Václav Dobiáš se stal nositelem četných vysokých ocenění, roku 1972 byl jmenován zasloužilým a o čtyři roky později národním umělcem. Jeho skladby byly oceněny státními cenami 1952 a 1956, zlatou medailí Světového kongresu obránců mírů ve Varšavě (1961) a četnými dalšími cenami a vyznamenáními. Mezi jeho blízké přátele patřili z domácích hudebníků operní pěvkyně Marie Tauberová a dirigent Jaroslav Krombholc, ze zahraničních Dmitrij Šostakovič a Arthur Honegger.

 

Dílo

Orchestrální skladby

Komorní symfonie (1939, revize 1976, partitura Panton, Praha 1976);
Symfonie pro velký orchestr (1943);
Symfonietta pro velký orchestr (1946, revize 1962, partitura Panton, Praha 1964);
Sonáta pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány (1947, revize 1958, partitura Panton, Praha 1960);
Malí symfonikové (1948);
Symfonie pro velký orchestr č. 2 (1956-57, partitura Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1959);
Předehra \"Jubilejní\", též Slavnostní předehra (1965);
Poetická polka č. 2 v úpravě pro orchestr (1972).

Skladby sólový klavír

Impromptu pro klavír (1931);
Rondo pro klavír (1931);
Sonáta pro klavír (1931);
Preludium pro klavír (1933?);
Malá klavírní suita (1937);
Klavírní suita ve starých formách (1937);
Klavírní variace „Týden\" (1937);
Sonáta pro klavír (1940, revize 1973, Panton, Praha 1973);
Tři toccaty pro klavír (1941, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1943);
Sonatina pro klavír č. 1 (1945, Státní hudební vydavatelství, Praha 1961);
Sonatina pro klavír č. 3 (1945);
Mistru Vítězslavu Novákovi (1945);
Sonatina pro klavír č. 2 (1946);
Tři poetické polky pro klavír (1950, Orbis, Praha 1950);
Fantazie Des dur pro klavír (1968).

Skladby pro smyčcové nástroje s klavírem

Sonáta pro housle a klavír (1936);
Sonáta pro violoncello a klavír (1939);
Suita pro violoncello a klavír (1942);
Balada pro violu a klavír (1944);
Dobrou noc, pro violoncello a klavír (1944);
Čtyři nokturna pro violoncello a klavír (1944);
Malá suita pro violoncello a klavír (1944, revize 1978, Panton, Praha 1979);
Tanec pro violoncello a klavír (1946-47);
Vzpomínka pro housle a klavír (1978).

Skladby pro tři až devět nástrojů

Smyčcový kvartet č. 1 (1931)
Smyčcový kvartet č. 2 (1936);
Klavírní kvartet (1938);
Říkadla pro nonet (1938, partitura Panton, Praha 1978);
Smyčcový kvartet č. 3 (1938);
Smyčcový kvartet č. 4 (autorem označovaný též jako 2., 1942, revize 1973, partitura a hlasy Panton, Praha 1978);
Pastorální dechový kvintet (1943, revize 1959, partitura a hlasy Panton, Praha 1961);
Kvartetino pro 2 housle, violu a violoncello (1944, hlasy František Urbánek, Praha 1948, partitura a hlasy Státní hudební vydavatelství, Praha 1963);
Taneční fantazie pro noneto (1948);
Nonet O rodné zemi (1952, partitura Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1953);
Malířům na Malé skále, pro smyčcové kvarteto s flétnou (1974).

Sbory

Země jarem zrozená. Mužský sbor (1929);
Oj, nechody hrycju. Mužský sbor (1929);
Z jara. Šest říkadel pro dětský sbor s flétnou na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);
Do kola. Šest říkadel pro dětský sbor s malým bubínkem na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);
Šeroká zem. Mužský sbor na slova Josefa Vaci (1942);
Gospodine, pomiluj ny. Mužský sbor (1944, partitura Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1945);
Pozdrav zemi. Mužský sbor na slova 3. zpěvu básně Karla Hynka Máchy Máj (1944, faksimile partitury in: Josef Bohuslav Foerster - jeho životní pouť a tvorba, Orbis, Praha 1949);
Slovanská lípa. Mužský sbor na slova Josefa Václava Sládka (1945, partitura Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1945);
Výzva / Poselství. Dětský sbor na slova Antonína Krause (1947, partitura Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1949);
Mužský dvojsbor na Stalinovu smrt (1953);
Vyznání lásky. Smíšený sbor na slova Renaty Pandulové (1961);
Jarní. Smíšený sbor s doprovodem 2 klavírů na slova Josefa Choury (1961);
Vyznání. Dětský sbor na slova Jana Čarka (1976).

Písňová tvorba

- Cigánské melodie pro zpěv a klavír na slova Adolfa Heyduka (1926)
- Máj. Melodram pro recitaci a klavír na slova Karla Hynka Máchy (1926);
- Meditace pro baryton a klavír na vlastní text (1929);
- Kde je máma? Balada pro alt a klavír na slova Josefa Václava Sládka (1932);
- Noci. Píseň pro alt a klavír na slova Františka Halase (1933);
- Tři písně pro zpěv a klavír na slova Karla Tomana (1935, revize 1939);
- Veselé písničky pro zpěv a klavír na slova lidové poezie (1940);
- Lidické písně. Úpravy pro zpěv a klavír (1948, Orbis, Praha 1948, Panton, Praha 1968);
- Sny. Pět písní pro soprán a klavír na slova „Zpěvů staré Číny\" v překladu Bohuslava Mathesia (1948, vyd. tiskem Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1956); věnováno Marii Tauberové (prov.: PJ 2011, 21.5., sál Martinů, Lucie Fišer Silkenová, Miroslav Sekera)
- Písně o lásce, pro zpěv a klavír, na slova českých básníků a staré čínské poezie (1959).

Vokální skladby s orchestrem

Zuzanka Hraškovie. Balada pro alt a orchestr na slova Pavla Országa Hviezdoslava (1932);
Stalingrad. Kantáta na slova Jiřího Miloslava Nováka (1945, klavírní výtah Národní osvěta, Praha 1945);
Rozkaz č. 368. Kantáta na text Stalinova rozkazu č. 368 ze dne 9. 5. 1945 (1946);
Milá milému. Sedm národních písní pro soprán a orchestr (1947);
Slavnostní průvod - Únor 1948 (též Pochod 1948, Slavnostní pochod nebo Únor 1948) pro smíšený sbor a orchestr (1948);
Buduj vlast - posílíš mír. Kantáta na slova Františka Halase (první verze z roku 1947 pod názvem Československá polka, definitivní verze 1950, závěrečné úpravy 1951, partitura i klavírní výtah Orbis, Praha 1951, klavírní výtah Peking 1952, Moskva 1952);
Kdož jste boží bojovníci. Úprava husitského chorálu pro sólo, sbor a symfonický orchestr (1952, klavírní výtah Orbis, Praha 1952);
Praho jediná. Cyklus písní pro nižší hlas a orchestr na slova Marie Pujmanové (1961, klavírní výtah Státní hudební vydavatelství, Praha 1962).

Masové písně a budovatelská tvorba

Budujeme. Píseň na slova Františka Halase (1945, tisk v edici Písničky našich dnů č. 1, Orbis, Praha 1949), též s doprovodem symfonického nebo dechového orchestru;
Pojďte s námi na brigádu. Píseň na slova Eduarda Hofmana (1949, tisk v edici Písničky našich dnů č. 2, Orbis, Praha 1949);
Polka míru. Píseň na vlastní slova v různých úpravách (1949, revize 1978, tisk verze s klavírem v edici Písničky našich dnů č. 8, Orbis, Praha 1949);
Mostecká polka pro noneto (1949);
Slavnostní přehlídkový pochod, pro dechový orchestr (1950), též klavírní verze (Státní hudební vydavatelství, Praha);
Píseň o Stalinovi, pro sólový nebo sborový zpěv a klavír, slova Konstanty Ildefons Galczyński v překladu Jana Pilaře (1951, tisk Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1950);
Festivalová. Píseň na slova Pavla Kohouta (1951, tisk Orbis, Praha 1951);
Píseň komunistické straně, pro smíšený sbor a klavír, slova Vítězslav Nezval (1951, tisk in: Straně, Orbis, Praha 1952);
Májová. Píseň na slova Viléma Závady (1952, otištěna v listu Mladá fronta 30. 4. 1952);
Příchod Rudé armády (též Rudá armáda nebo Garmoška). Píseň na slova Viléma Závady (1952, otištěna v časopise Svět sovětů 15, 1952, č. 47), též pro sbor a orchestr a v jiných úpravách;
Jarní píseň. Malá kantáta pro zpěv s klavírem nebo orchestrem na slova Viléma Závady (1954);
Zítřek je náš. Píseň na slova Jiřího Plachetky (1955);
Nikdy sám. Píseň pro baryton a orchestr na slova Alexandra Tvardovského (1960);
Do dalších let. Pochod pro dechovou hudbu (1960);
Jak dlouho ještě. Píseň na slova Ivana Skály (1961);
Dožínková polka. Píseň na slova Miroslava Floriana (1973);
Píseň miliónů, pro sóla, smíšený sbor a orchestr na slova Jiřího Aplta (1975).

Znělky a zdravice (výběr)

Znělka pro dělnický rozhlas (1945)
Znělka k VIII. sjezdu KSČ (1946);
Znělka Týdne dětské radosti (1947);
Znělka Světové federace demokratické mládeže (1947);
Hold straně (1951);
Znělka festivalu Pražské jaro (1952);
Slavnostní mírová znělka (1952);
Smuteční znělka k 5. III. 1953 (1953);
Znělka rozhlasové stanice Československo (1953);
Znělka k XI. sjezdu KSČ (1958);
Znělka ke sjezdu JZD (1959);
Znělka Tanvaldského jara (1961);
Znělka k XII. sjezdu KSČ (1962);
Zdravice k XV. sjezdu KSČ (1976, faksimile partitury in: Hejzlar, Tomáš (ed.): Václav Dobiáš, Praha 1979).

Skladby ve čtvrttónovém systému
Klavírní suita pro čtvrttónový klavír (1939);
Koncert pro housle ve čtvrttónovém systému s doprovodem violy, violoncella, kontrabasu a klavíru (1941).

 

Literatura

Jiří Štilec jr.: Václav Dobiáš, Panton, Praha 1985,  220 str.

Inzerce