Skladatelé

Smolka Jaroslav

8.4.1933—19.8.2011

Životopisná data

Skladatel a muzikolog Jaroslav Smolka absolvoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze (1956) a v létech 1960-64 studoval v aspirantuře dějiny hudby pod vedením Mirko Očadlíka. Ve skladbě byl na AMU 1953-55 posluchačem Václava Dobiáše. Velký význam pro jeho umělecký i vědecký vývoj měl Karel Janeček; jenž jej učil hudební teorii na obou vysokých školách. Janeček byl i vedoucím Katedry teorie a dějin hudby na Hudební fakultě AMU, kde Smolka působil trvale od 1962 jako pedagog dějin hudby, od 1991 profesor a do 1997 vedoucí této katedry. Vydal 9 muzikologických knih, desítky studií aj., byl vedoucím dramaturgem umělecké hudby 1960-62 v Supraphonu a 1970-72 v Pantonu, soustavně se věnoval hudební režii (řídil několik set nahrávek pro LP a CD), kterou v roce 1994 zavedl jako nový studijní obor na AMU, napsal stovky kritik, 1996-2001 byl dramaturgem České filharmonie.

Ze skladatelské tvorby jmenujme především koncert pro violoncello a orchestr Jenom ne strach z podnětu veršů Františka Halase, ouvertury pro malý orchestr Novoklasickou (1969­72) a Chorálovou (1981), partitu pro 12 smyčců Per archi (1983), smyčcové kvartety č.2 a č. 3 HOPAKAJU, klavírní sonátu č. 2 pod názvem Kontrasty, Reflexy pro housle, klarinet a klavír (1966), varhanní cyklus Metamorfózy a Partitu (1987), Allegro baladico pro violoncello a klavír (1982) a četné další skladby komorní i pro sólové nástroje, písně, sbory, komorní komickou operu Hra o zuby na vlastní námět podle životního příběhu V. J. Sticha-Punta (na libreto Zdeňka Mahlera a Josefa Brukner) aj. Věnuje se též rekonstrukci historických skladeb (česká varhanní tvorba 18.stol., Fugové suity podle českých anonymů 18. stol. č. 1 d moll pro smyčc. kvarteto či orch., č. 2 C dur pro žest\'ové kvinteto, J. D. Zelenka, suita pro komorní orchestr Ze Smetanova zápisníku motivů aj.).

Podnětem k vytvoření symfonie Dialog tvarů byla stejnojmenná kniha uměleckého fotografa Vladimíra Uhra a historika architektury Milana Pavlíka o architektuře barokní Prahy. Ta skladatele fascinovala tím, jak nově lze vnímat díla tisíckrát spatřená a dobře známá. Autoři knihy to zprostředkovali nejen citlivou fotografickou stylizací, ale i přesně cíleným a vykládaným řazením snímků. Zvlášt\' ostře osvítila materiál, z něhož byly stavby budovány, i postupy, jichž se přitom užívalo. Podává se v ní tak nový, dynamičtější pohled na pražskou barokní architekturu: představuje ji i prostřednictvím zcela soudobého výtvarného vidění a s aktuálností pocitů, jež vyvolává. V takovém smyslu je pojata i tato hudebně básnivá reflexe dnešního vidění architektury barokní Prahy, symfonický Dialog tvarů. Jsou tu sice citáty a názvuky pražské barokní hudby, zejména z děl B. M. Černohorského, ale mají jen úlohu epizodického materiálu, stavebních kamenů spíš doplňkové povahy. Skladba má zásadně soudobý hudební sloh, v jehož rámci se jen nápadněji uplatňují některé kompoziční principy, příznačné pro barokní hudbu, jako je polyfonie (těsné imitace, technika passacaglie v 2.větě, evokující představu architektonického rytmu, a fuga, rozptýlená ve finální větě). Také chorál, jehož úryvky vrcholí každá z prvních čtyř vět a který vcelku zazní na konci díla, má své kořeny v barokním i starším, ale v barokní Praze ještě živém slohu, i když v rámci díla dostal soudobé melodické a harmonické vybavení. Je utvářen dvanáctitónově, ale sestává z diatonických melodických článků. Je to tematický základ, z něhož jsou odvozeny nosné myšlenky celé stavby díla. To navazuje na uspořádání knihy Dialog tvarů; z toho vycházejí také podtituly a pořadí jednotlivých vět. Hudba chce především volně evokovat onen jedinečně dramaticky vystupňovaný pohled na architekturu barokní Prahy, akcentující přísný řád. To je důležitější než to, že hudební fantasie a tvary místy navazují na výtvarné uspořádání fotografií knihy či na povahu objektů, které zpodobují.

 

Dílo

Výběr ze skladeb

Orchestrální

Novoklasická ouvertura pro komorní orchestr, 1971 6\' (CRo Praha)
Fugová suita podle anonymních českých skladatelů z 18. století, č. 1 d moll pro smyčcový orchestr nebo smyčcový kvartet, 1975 14\'
Chorální předehra na počest nejstarších hudebních kompozic pro komorní orchestr, 1982, (CD Vltava Czech Radio 3, CR 0069-2 031) 7\'
Jenom ne strach. Koncert pro violoncello a velký orchestr inspirovaný verši František Halas, 1979-80, (CR Praha) 19\'
Ze zápisníku motivů Bedřicha Smetany. Suita pro komorní orchestr, 1986 (CD Marco Polo 8.223705) 17\'
Dialog tvarů, symfonie o pěti větách v jednom proudu z podnětu stejnojmenné knihy Vladimíra Uhra a Milana Pavlíka o architektuře barokní Prahy (1989) 22\'33\"
I. Allegro moderato - Hmoty, struktury a tvar (Omítka a štuk, kámen, dřevo, cihla) II. Vivace scherzoso (Scherzo - passacaglia) - Rytmus III. Andante calino - Světlo a stín IV. Con moto quasi cadenza - Dekor
V. Allegro solenne (Rondo, fuga e corale) - Protipohyb hmot, protiklady a jednota
Malá pastorální suita G dur pro smyčcový orchestr, 2004 (instruktivní, ve starém slohu) 6\' - 7\'

Písně a jiné vokální skladby

Gloria in excelsis Deo, pro dětský sbor a violoncello (2000) /2. cena v soutěži Letenská vonička 2000/
Tři písně s violou na vlastní verše, pro vyšší hlas a violu (2002-3) 8 - 9\'
Hostina habešského císaře, koncertní árie na text Bohumila Hrabala z knihy \"Obsluhoval jsem anglického krále\" pro střední hlas a klavír nebo orchestr (2002, instrumentováno 2005) 10\'

Komorní

Smyčcový kvartet č. 2, 1963-65, PA, CRo Praha
Tři skladby pro housle a klavír, 1964
Reflexy pro housle, klarinet a klavír, 1966 CRo Praha
Smyčcový kvartet č. 3 HOPAKAJU, 1976-84 14\'
Fugová suita podle anonymních českých skladeb z 18 století, č. 2 C dur pro dechový kvintet 15\'
Inrefuco (Introduzione, Recitativo, Fuga, Corale) pro tři trubky, tři trombóny a tympány, 1978 12\'
Allegro balladico pro violoncello a klavír, 1982 (CD Musicvars VA 0062-2031) 7\'
Zpěvobajky a květomluva, 10 obrázků-etud pro dechový kvintet podle veršů Roberta Desnose, 1982 12\'
Partita pro dechový kvintet, 1987 12\'
Per archi, partita pro 12 smyčců, 1983 13\'
Duetti per cinque, dvojzpěvy pro 5 nástrojů hobojové rodiny, 1999 cca 15\'
Duetti per clarinetti, varianta téhož cyklu pro 2 klarinety, 1999 - 2000 cca 15\'
Duetti per violini, varianta téhož cyklu pro dvoje housle, 2000 cca 15\'
Laureolae, tři skladby pro violoncello (2001) 15\' CD MUSIC VARS
Pastorální suita pro žesťové kvinteto s použitím hudby českých kantorů 18. stol., 2001 cca 15\'
Smyčcový kvartet č. 4 \"Ze Šumavy\", 2001 (CRo Praha) 23\' - 24\'
Sonáta pro sólový klarinet (2000-3) CRo 17 - 18\'  
Kniha kovů, dřev a kůží, cyklus pro jednoho hráče na soubor bicích nástrojů (2005-6) 18\'

Aranžmá (nebo rekonstrukce) děl jiných skladatelů

- Jan Dismas Zelenka: Serenata, cantata ZWV 177, Requiem in C minor and Dies irae solenne c moll ZWV 45 (CD Panton), Missa Nativitates Domini D dur ZWV 8 (R Praha), In exitu Israel ZWV 83 (LP Supraphon), vše pro sólisty, sbor a orchestr, Chvalte Boha silného (Praise God the Strong), moteto pro bas a orchestr ZWV 165 (LP and ed. Supraphon 1990), Recordare Domine pro altový hoboj, violu, basso continuo z hudby pro Sancte Sepolcro Imissit Dominus ZWV 58 (LP and CD Panton), I Penitenti al sepolcro del Redentore, oratorio ZWV 63 (CD Panton)

- Česlav Vaňura: Et aparuerunt fontes aquarum, offertory from the collection Cultus latriae pro bas, sbor a orchestr

- Varhanní fugy českého baroka a klasiky (Organ Fugues of the Czech Baroque and Classical Age), Panton, Prague 11975, 21984, 31992

- Stará česká varhanní hudba I, II (Old Czech Organ Music I, II), vyd. s něm. titulem Alte tschechische Orgelmusik I, II, ed. Peters, Leipzig 1983, 1984

- Leoš Janáček: Výlety Páně Broučkovy, suita z opery pro velký orchestr
- Leoš Janáček: Káťa Kabanová, suita z opery pro orchestr, vyd. Universal Edition, Wien

Hudebně teoretické a historické spisy:

Ladislav Vycpálek - Tvůrčí vývoj, SHV, Praha 1960
Česká hudba našeho století, Supraphon, Praha 1961
Česká kantáta a oratorium, Supraphon, Praha 1970
Fuga v české hudbě, Panton, Praha 1987
Smetanova vokální tvorba, 2. svazek týmové
monografie \"Dílo a život Bedřich Smetana\", Supraphon, Praha 1980
Smetanova symfonická tvorba, \"Dílo a život Bedřich Smetana\", Supraphon, Praha 1984
Miloš Sádlo, rozhovory s českým violoncellistou (Miloš Sádlo, Konverzace s českým violoncelistou) Supraphon, Praha 1983
Karel Janeček, český skladatel a hudební teoretik (Karel Janeček, český skladatel a hudební teoretik), AMU, Praha 1995
Nově nalezené skici Bedřich Smetany k Mé vlasti, Viole a Snům, Sborník Národního Muzea, series A - Historie, vol. XL, 1986
Hudba českého baroka, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1989, 2 H+H, Jinočany 1992
Malá encyklopedie hudby, editor českého vydání Jaroslav Smolka, Supraphon, Praha 1983
Dějiny hudby, vedoucí autorského týmu Jaroslav Smolka, Praha Togga 2001
In memoriam Karel Janeček, in: Živá hudba XIII, HAMU, Togga 2003

 

Inzerce